Dovolte nám publikovat nádherný text profilu Sportovní deník fanouška , který krásně shrnul historický úspěch české reprezentace. My jen doplníme, že aktuálně už jedny mistry světa máme. Ondru Perušiče a Davida Schweinera, kteří stále drží titul mistrů světa v plážovém volejbalu. A než se pustíte do čtení, tak jen připomeneme, že hledáme nové talenty pro beach i šestky. 

Fantazie!!! Naprosto historická fantazie … která daleko přesahuje hranice volejbalu. Pojďme si totiž vytáhnout jednu podstatnou statistiku.

Na světě existuje 9 letních kolektivních sportů, které mají signifikantní olympijskou minulost a hrají prim v současném světě. Baseball, basket, fotbal, házená, pozemní hokej, rugby, softbal, vodní pólo a volejbal.

Česká republika má pak 32 let dlouhou historii.

A víte kolikrát se nějaká naše reprezentace … ať už žen nebo mužů … dostala v nějakém z uvedených kolektivních OH sportů do čtvrtfinále světového šampionátu? Za tu dlouhou dobu od roku 1993? Všeho všudy … SEDMKRÁT!

Házenkáři na počátku republiky, tedy ve vlastně už v prehistorických letech 1993 a 1995.

Házenkářky v novodobé úžasné éře 2017 a 2023.

Nejlepší generace českých basketbalistek v roce 2006 a 2010.

A pak zázračná parta baskeťáků kolem Tomáše Satoranského v roce 2019.

A to je všechno. Konec. A vidíte správně. Ve výčtu není žádný volejbal. Takže asi chápete, do jaké významné chvíle se aktuálně dostáváme. Ti frajeři nad sítí právě dosáhli největšího úspěchu v celých českých volejbalových dějinách. A jednoho z největších úspěchů v dějinách celého kolektivního sportu u nás!

Škarohlídové možná namítnou, že jsme měli lehký los. A já samozřejmě uznávám, že Tunisko není žádný volejbalový gigant. Ale právě tenhle filipínský šampionát ukazuje, jak se tento sport vyrovnává. A tím, že Egypt překvapivě porazil Írán (kurz 7), tak to celé zašmodrchal tak, že Tunisko zkrátka vyhrálo svoji skupinu. A šlo na nás.

A jestli si někdo myslí, že zápas play-off na tom největším volejbalovém jevišti může být jednoduchý, tak nechápe princip tohoto sportu. Afričany trénuje Camillo Placì. Legendární italský kouč, který působil snad v celé špičce Série A i u významných reprezentací. Rusko, Bulharsko, Srbsko. Dokonce má olympijskou medaili z Pekingu 2008. Takže zkušenost sama.

A my? Na mundialu jsme 15 let vůbec nebyli. Na rozdíl právě od Tuniska. Ale i tak to ti naši frajeři zvládli stylem králů.

První dva sety byly na pohodu. Ani jsme soupeře nepustili do koncovky. A když se skóre oponenta nedostane na „dvacku“ … je to výraz dominance. Ale ve třetí sadě … tam na nás frajeři v bílém spustili totální hurikán na servisu. Kapitán Ben Slimene to tam sázel jak vyléčený gambler po letech na ruletě.

A tekli jsme. Dokonce už 8:15. Jenže když máte na dosah životní úspěch … tak za ním jdete po hlavě. A to tenhle tým umí. Fantasticky jsme tu sadu otočili. Soupeře nakonec usmečovali. A pak už jen křepčili radostí.

Tajemství úspěchu? Vyrovnanost, variabilita … a fakt obří kvalita v útoku. Ta parádní trojka Vašina, Indra, Galabov skoro nechybuje. A nikdy nevíte, z které části hřiště může zahrozit. A je úplně jedno, že Lukáš Vašina musel nastoupit pod prášky. Ty tři věže Tunisko smetly. Dohromady kluci zaznamenali 40 bodů a měli úspěšnost útoků všichni nad 40%. A za první dva sety byla jejich procentuální čísla ještě daleko vyšší.

Do toho parádní Antonín Klimeš na servisu (3 esa z celkových 8 týmu je v jeho věku fakt neskutečné). Jako vždy jistý Milan Moník na přijmu. No … a pak klíčová postava … Luboš Bartůněk na nahrávce. On přesně ví, kdy má co udělat. Kdy má koho najít. Kdy má třeba ulít. Ale sakra … ta jeho příhra jednou rukou za hlavu na Patrika Indru ve třetím setu? To už nebylo z tohoto světa … to už vytáhl rovnou z Bradavic.

Nicméně … nejdůležitějším mužem celého toho soukolí … je trenér. Jirka Novák je legendou. V Paříži určitě, protože tamní Paris Volley dotáhl ještě jako hráč k triumfu v Lize mistrů. A nyní má na starost repre. Už 5,5 roku. A konečně má k dispozici kompletní kádr. Může ho vést, sehrát a vštípit mu svou vizi o volejbale. A ta prostě funguje.

I dnes byl nespokojený. Po zápase nemluvil o historii. Ale o tom, jak nefungovala obrana a příjem. Ale v nitru duše určitě ví … co má pod rukama. Kádr, kde polovina frajerů hraje důležité role v zahraničních klubem. Tým s věkovým průměrem 28 let na vrcholu sil. A hlavně … soudržný mančaft, který se nebojí těch velkých výzev.

Úvodní výhra nad Srbskem byla naprosto klíčová. To, že jsme je smetli 3:0 nás vlastně posunulo dál. Z té neuvěřitelně těžké skupiny. Dál do pater, o kterých snily celé generace volejbalistů. Do zápasu, který může přepsat chápání kolektivních sportů u nás. Čtvrtfinále mistrovství světa nás může poslat do hry o medaile. Úplné šílenství. A je naprosto jedno, jestli to budou znovu Srbové nebo Íránci. Tohle už je ta nejvyšší volejbalová škola sportu. A my jsme v ní!

Hráči, fanoušci, novináři, funkcionáři … kteří celou tuhle cestu nastartovali … a děti, pro které budou tihle reprezentanti dlouho vzorem. Všichni se upínáme k tomu dalšímu utkání … jako k volejbalovému Naganu. A bez ohledu na to, jak dopadne … už teď jsou naši kluci hrdinové. Dokázali přepsat dějiny a zkrátka jsou … nejlepším volejbalovým týmem, který tahle země kdy měla. Borci … děkujeme!